Bez tebe

Milý Jane,

bez tebe už se mi nikam nechce.

A tobě se zas nikam nechce beze mě.

Má-li jeden z nás někam vyrazit bez toho druhého – neobejde se to u nás doma bez “naříkání”.

„Raději bych, abys tam jela se mnou…”

„Raději bych s tebou zůstala doma….”

Čím déle spolu jsme, tím je to s námi horší.

Přitom je to tehdy, když na nás čekají pěkné zážitky s kolegy, kamarády či rodinou.

Jen je máme prožít bez toho druhého.

Přitom víme, že si čas s druhými nebo o samotě užijeme.

I bez toho druhého.

Dokonce víme i to, jak blahodárná ona malá odloučení jsou, a jak sladce chutnají přivítání.

Ale i tak.

Bez toho druhého se nám nikam nechce.

V každém odloučení se skrývá taková malá úzkost vyrazit do světa sám za sebe, viď?

Jde však jen o to pomoci tomu druhému vyjít ze dveří.

Minule jsme to zvládli.

A příště to zvládneme zas.

Jak to víme?

Protože… to zvládneme… spolu.

Tvá
Tereza