
Bez tebe
Milý Jane,
bez tebe už se mi nikam nechce.
A tobě se zas nikam nechce beze mě.
Má-li jeden z nás někam vyrazit bez toho druhého – neobejde se to u nás doma bez “naříkání”.
„Raději bych, abys tam jela se mnou…”
„Raději bych s tebou zůstala doma….”
Čím déle spolu jsme, tím je to s námi horší.
Přitom je to tehdy, když na nás čekají pěkné zážitky s kolegy, kamarády či rodinou.
Jen je máme prožít bez toho druhého.
Přitom víme, že si čas s druhými nebo o samotě užijeme.
I bez toho druhého.
Dokonce víme i to, jak blahodárná ona malá odloučení jsou, a jak sladce chutnají přivítání.
Ale i tak.
Bez toho druhého se nám nikam nechce.
V každém odloučení se skrývá taková malá úzkost vyrazit do světa sám za sebe, viď?
Jde však jen o to pomoci tomu druhému vyjít ze dveří.
Minule jsme to zvládli.
A příště to zvládneme zas.
Jak to víme?
Protože… to zvládneme… spolu.
Tvá
Tereza