Bezpečné hádání se

Bezpečné hádání se

Milý Jane,

naše první velká společná hádka před několika měsíci byla strašlivá. Oba víme, že mnoho takových bychom spolu asi neustáli.

Tu první jsme však ustáli, a velké díky za to. Zpětně si snad můžeme říci, že jsme z ní pro naše další konflikty vytěžili maximum.

V současnosti už se lépe orientujeme v tom, kdy na emocích a projevech s nimi spojených ubrat či přidat. Lépe chápeme, co od sebe navzájem v daných momentech potřebujeme.

Když se naše energie o sebe začnou nepříjemně třít, obvykle si dokážeme brzy uvědomit, že je to tím, že je jeden z nás unavený či rozmrzelý z něčeho, co se našeho vztahu obyčejně ani netýká. V horších případech se vyčerpání či podrážděnost sejde u nás obou.

Vnímám, že když to dokážeme nahlas pojmenovat, napětí mezi námi celkem rychle klesne.

To neznamená, že se i tak občas jeden na druhého neurazíme, a mluvit spolu nepřestaneme.

Těší mě však to, že po chvíli jeden za druhým přijdeme – obejmeme se, řekneme si, že se máme rádi, omluvíme se…

Někdy jsem to já, jindy jsi to ty – a je úplně jedno, jestli k druhému udělá vstřícný krok ten, co „udělal chybu“ nebo ten, který „byl v právu“.

V klidu si pak vysvětlíme naše rozdílná stanoviska. Uzavřeme to. Pokračujeme dál.

Naštěstí se spolu často do nesouladu nedostaneme, ale když ano, vážím si, můj milý Jane, že se i v těchto chvílích s tebou zpravidla cítím bezpečně.

Vím totiž, že nám nic závažného nehrozí.

Vím, že drtivá většina našich konfliktů je kvůli prkotinám, které spolu dokážeme vyřešit.

Vím, že i po hádce to stále budeme „MY“.

Je to pro mě, Jane, ve vztazích celkem nové a považuji si toho jako vzácného pokladu.

Máš to taky tak?

Tvá
Tereza

Psaní vám do budoucna mohu posílat elektronicky.