Dobrý skutek

Ahoj Romane,

jak se ti daří? Čemu se věnuješ a kde? Už sis odseděl čas, který ti byl vyměřen jako dluh naší společnosti? Jak se cítíš – vinen/nevinen, ale i jen tak obecně?

Občas si na tebe vzpomenu, ale neboj – ve zlém to není. Pokud jsem se na tebe kdysi zlobila za tvé lži a neetické pokusy o citové vydírání, už je to pryč. Už mě to nebolí.

Jednou jsi mi řekl, že bys kvůli mně změnil svůj způsob života. Kdybych ti chtěla být blíž… Tehdy jsem nevěděla, co tím ve skutečnosti myslíš, ale i kdyby ano, o takovou úlohu v tvém životě jsem zájem neměla. Necítila jsem k tobě něco víc než kamarádskou náklonnost.

Podle toho, co jsem se o tobě dodatečně dozvěděla, jsi podváděl lidi. I mě jsi obelhával, ale podvést mě na jiné úrovni… to ne.

Důvěřovala jsem ti, když jsem ti jednoho večera do vozu, kterým jsi za mnou přijel, naskládala celý obsah svého olomouckého živobytí. Ne snad, že by se jednalo o cenné věci (i když některé pro mě jistě měly citovou hodnotu), ale přeci jen, bylo to vše, co jsem tehdy po materiální stránce vlastnila. Vše jsme spolu naložili do vozu s tím, že mi to za pár dní přivezeš do Prahy, kam jsem se stěhovala.

Vše jsme spolu o pár dní později v Praze vyložili a nanosili do bytu.

Tvůj dobrý skutek mi tenkrát moc pomohl.

Příliš tě neznám, ale věřím a vím, že takových jsi vykonal více.

A snad ještě vykonáš.

Držím ti palce.

Tereza

 

Photo by David Werbrouck on Unsplash