Já tvoje, ty můj

Moje lásko, 

jsem šťastná, že jsi na mě na té zastávce na Hradčanské chvíli počkal.

Protože i když jsem to tehdy netušila, dnes vím, že jsem čekala i já na tebe. 

Dnes je mi totiž jasné, že tvoje láska, že naše láska, je mnohem víc, než jsem si kdy uměla představit. 

Brzy budeme rodina, tedy na papíře, protože ty mou rodinkou už dávno jsi. 

Uvědomuji si, že to nebude vždy snadné. Že si budeme vzájemně lézt na nervy a budeme spolu muset překonat různé nástrahy. Ale tak to v partnerství i v rodinách chodí. 

Už teď jsem na nás hrdá. 
Děkuji ti za to, že spolu rosteme.
Děkuji ti za to, že v druhého věříme a dodáváme mu odvahu.
Děkuji ti za to, že když někdo z nás upadne, ten druhý už je na zemi a pomáhá mu se z ní zvednout.
Děkuji ti za to, že si umíme odpouštět.

Stojíme tu spolu a brzy budu oficiálně tvoje a ty můj.
Už aby to bylo. 

Tvá
Tereza