Jaký je život?

Milá čarokrásko,

když někoho slyším říct: „Takový je život – a život je těžký“, s vděčností si připomenu, že s tím sama pro sebe, pro svůj konkrétní případ, nemohu souhlasit.

Pod to bych se nepodepsala.

A vím, že ani ty ne.

A přesto – je to pro mě těžké.

Přesto je spoustu dní a okamžiků, kdy se šťastná necítím.

Hlavně v poslední době.

Ale mám tu výsadu (je to to správné slovo?), že za své neštěstí a nespokojenost nemohu vinit život.

Vím, že tím viníkem jsem sama.

V nesvobodě a nepohodě mě nedrží osud, společnost či cokoliv jiného.

Držím se v ní sama.

Nejsem bezmocná, i když se tak opravdu někdy cítím.

Mám tu moc – a to mě dodává naději i tehdy, když se po ní neodhodlám sáhnout.

Mám tu moc.

Občas mi to také připomeneš – díky za to.

Tvá
kráska
(a snad spřízněná duše na vědomí)