Jedna noc

Maminková,

sotva tatínek odešel z místnosti a my jsme se u kuchyňského stolu ocitly samy, upřela jsi na mě pronikavý pohled, který jsi doplnila prostým: „Tak co?“

Předstírala jsem, že nevím, o co ti jde.

Ty ses však nenechala odbýt.

„Tak co se stalo?“

Když se něco děje, maminky to zkrátka asi poznají.

To ráno na koleji jsem se probudila s příšernou kocovinou.

Hlavně tou morální.

Poprvé jsem se s někým sblížila jen na jednu noc.
Poprvé jsem strávila noc s někým jiným než s Adamem.

Neplánovala jsem to.
Tři týdny po rozchodu.
Plakala jsem.
Pila jsem.
Tancovala jsem.
Má kamarádka se s někým vypařila a nechala mě tam.
Zůstala jsem tam sama.
Ne, zůstal tam se mnou ještě ten cizinec.
Věnoval se mi.

Ráno jsem se cítila levně.
Vzpomínky na to, co se stalo, byly mučivé.

Ulevil mi až náš večerní rozhovor.

„…nevyčítej si to…“
„…je něco na tom si to vyzkoušet…“
„…je v pořádku mít víc zkušeností…“
„…aspoň víš, jestli je tento typ zážitků pro tebe…“

Má kocovina se díky tobě pomalu rozpouštěla.

Vůbec nepřeháním, když řeknu, že to pro mě byl jeden z nejdůležitějších rozhovorů, který jsme kdy vedly.

Děkuji.

Tvá
Koťátková