Když jsi

Milý Vojto,

když procházím kolem tvé práce, schválně se dívám, jestli tě nezahlédnu uvnitř.

Většinou tam jsi, přesto ti ani nezamávám, ani tě nejdu dovnitř pozdravit.

Projdu dál, protože tam nejsi sám, protože je mi to hloupé, protože spěchám z jedné naší budovy do druhé, protože… já nevím.

Vlastně ani nepotřebuju jít dovnitř.

Stačí mi tě vidět.

Ani si nemusíme něco říct – ale když vím, že tam jsi… že jsi tak blízko… že zkrátka jsi – tak mám radost.

Tvá
Terka