Kéž bys byl nejhorší

Dear Alexander,

„Jak se s ním můžeš bavit? He's the worst!“ řekla jsem o tobě – trochu pohrdavě, trochu vyčítavě – ten první večer Evě. Bylo vidět, že se jí to dotklo a mně je to dodnes líto.

Můj život by byl v jistých chvílích o tolik snazší, kdybych při svém přesvědčení o tvé příšernosti zůstala. Stále mám v živé paměti, jak jsme seděli vedle sebe, na pravé ucho jsem z tebe ohluchla a na levé přes tvůj hlasitý projev neslyšela toho, s kým jsem se chtěla bavit. Při své vehementní artikulaci jsi na mě kontinuálně prskal, a i když jsme se spolu vůbec neznali, nebavili se a ani za mák ses mi nelíbil, na gauči ses s vrozenou bezostyšností neustále sunul směrem ke mně. Yuck!
A přesto jsi mi jen o pár měsíců později uzmul srdce. Přesto jsem si o pár měsíců později přála jen to, abys mi dal přednost – aby sis vybral mě, abychom to byli „MY“.

A „MY“ jsme to byli, ale tak krátce. Oh my, proč jen tak krátce. Ale ten první večer by mě to vůbec nenapadlo. Těšila jsem se, až přijde Lars, těšila jsem se na to napětí, které mezi námi dvěma posledních pár dní panovalo. A když jsem se s ním pak vytratila do chladné a tmavé noci, ještě společně s ním jsem se ti smála – tomu ukřičenému, uprskanému, dotěrnému a nepohlednému bledému klukovi.

Ne, že by na tom záleželo, ale s Larsem jsem noc nestrávila, přestože nás to k sobě táhlo. Nechtěla jsem si tím ublížit. Bála jsem se tehdy o sebe víc než kdy dřív. Ostatně rány ještě byly čerstvé. Stále ve mně doznívalo to, jak se mnou Darius praštil o postel, a vzpamatoval jej až můj křik a odpor. Stále ve mně doznívala i Lubošova agresivita, to jak, obzvláště ke konci našeho krátkého vztahu, téměř každou pěknou chvilku zničil nenadálým výbuchem hněvu.

Byla jsem od toho všeho pryč. A netoužila jsem se zamotat do něčeho nového.

Nehledě na to jsem tě však jednoho červnového podvečera, po pár týdnech pravidelného potkávání se na akcích, pozvala k sobě domů. Proč? Protože když jsem tě během května odmítla, vzal jsi to tak pohodově, tak dospěle, že jsi mi tím vyrazil dech.

Chtěla jsem tehdy něco? Chtěla. Nevěděla jsem přesně, kam bych chtěla zajít, ale po něčem jsem toužila.

Přišel jsi a předčil jsi má očekávání. Oh my! Chvěla jsem se celou noc, a když jsi druhý den ráno odešel, mým nevyspalým a vyčerpaným tělem se při vzpomínce na tebe proháněly vlny slastně-bolestného vzrušení.

Víc, víc, víc. Radovala jsem se. Ani jeden z nás se nechtěl vázat, a já jsem zas jednou uvěřila tomu, že by nezávazný vztah mohl fungovat.

To, že to mezi námi není oficiální, mi perfektně vyhovovalo. Jednak jsem si s tebou nechtěla uzavřít dveře k jiným, jednak to vědomí, že se s tebou nemusím nikomu „pochlubit“, pro mě bylo úlevné. Nalejme si čistého vína, tak trochu jsem se za tebe styděla. Tak ošklivý, tak hlasitý! Připadalo mi, že vedle sebe jsme jak kráska a zvíře. Ale…

…jak jsi mi voněl. Jak jsi to se mnou uměl.

Postupně sis mě získal. Svou galantností. Tím, že jsi mě chápal. Tím, jak jsi mi ukazoval svět. Když jsem byla s tebou, připadalo mi, jako kdybych pro tebe byla tou jedinou na světě. Měla jsem tvůj čas, veškerou tvou něhu a vášeň, celou tvou pozornost.

A když jsi byl pryč – byl jsi pryč. Smůla, že mi po pár měsících najednou opakovaně připadalo na mysl, kde vlastně jsi, když tu nejsi se mnou? Kde jsi, když nejsem tvou královnou? Nechtěla jsem to vědět. Nechtěla jsem si to přiznat. Bylo to období, kdy jsem se často našla v něčí náruči jen proto, abych nemusela myslet na to, koho v té tvé zrovna svíráš ty. A tys v těch časech svíral ji.

Chtěla jsem to hrát „cool“. Po čase už jsem nemohla dát. A tak jsem odešla…

…a vlivem nečekaných okolností se vrátila zpět.

Na chvíli.

A když jsem odcházela podruhé, tys mě zachytil.

Vybral sis mě. Tvoje city ke mně byly silnější než tvé city k ní. Nemohla jsem být šťastnější. Když jsi řekl, že jsme to jen „MY“ dva, bylo to tak. Ona se stala minulostí.

Kdekoliv jsme spolu byli, tam jsem se vznášela radostí, že jsi po mém boku.

Oh my!

Mělo to být snadné.

„MY“ jsme to však dokázali zkomplikovat.

(…)

Dear Alexander, s tebou to byl můj poslední pokus o nezávazný vztah.

Stál mě hodně.

You were the worst?

Kéžby.

We were the worst.

Ale přesto dík za to, že jsme se stali.

Mávám ti a doufám, že jsi šťastný.
Tereza