Kotvení

Kotvení

Milý Jane, 

vracím se k tomu dni, kdy jsem ležela v daleké nemocnici poté, co mi dva doktoři po sobě sdělili, že jsem prodělala infarkt. Spletli se, ale to jsme se dozvěděli až třetí den v propouštěcí zprávě. Do pokoje a z něj proudili doktoři, sestry, pomocný personál a bůhvíkdo ještě, slyšeli, cítili a tušili jsme bezprostřední blízkost oceánu, a ty jsi seděl u mé postele a hodiny mi četl jedinou knihu, kterou jsme náhodou našli v batohu. Když jsme nečetli prapodivně poutavý příběh paní terapeutky, vstupovaly tobě či mně následkem šoku či nejistoty slzy do očí, a tak jsme kromě několika vyšetření a těch chvil hemžení nemocničního personálu (které připomínalo aktivity mravenců, proti kterým v pokoji několikrát za den sváděli bitvu uklízeči), četli až do noci. 

Nikomu jsme ten den nepsali ani nevolali, byli jsme jen tak sami, vděční za to, že do pokoje nevstoupil nikdo, kdo by nás chtěl rozdělit. Až na tvůj hlas a pípání monitoru bylo přítomné ticho a mé dojetí nad tím, jak jsi při mě ten den stál, a i přes patrné vyčerpání, stále stojíš dál. 

Jeden z doktorů, ten bodrý a kulatý, se během dne teatrálně podíval vzhůru, podtrhl to vztyčeným ukazováčkem k nebi, a pronesl, že mám veliké štěstí, jelikož mě tam nahoře musí mít někdo rád. 

Měla jsem se podle něj radovat, protože od této chvíle bude všechno lepší, ale já jsem opakovaně pomýšlela na to, zda pro mě bude jednou bezpečné mít děti? Do té doby jsem po nich nikdy tak nezatoužila.

Byli jsme oba zpocení, křehcí a vystrašení, a ve svých přehnaných obavách jsem s tebou sdílela své přání, že jestli se odtamtud dostanu, chci s tebou mít hezký život. Chci s tebou hezkou, klidnou budoucnost. 

Vím, milý Jane, že jsi mi tu vizi klidu za tu dobu, co jsem se odtamtud dostala, s lehkou výčitkou několikrát připomněl…

V nemocnici se spletli s infarktem (aspoň doufáme) i s tím, že od mé hospitalizace bude vše lepší (v tom se plést nemuseli). 

A někdy, když už je to dávno za námi, mě napadne něco, co tě asi raní, a to, jestli jsem se možná nespletla i já v tom, co od života čekám a přeji si. 

Vzpomínka jako je tato mě ale kotví pokračovat ve společné cestě. 

Tvá
Tereza 

Psaní vám do budoucna mohu posílat elektronicky.