Lov bez rozmyslu?

Luboši, 

kdysi kdesi kdosi napsal, že když si vybíráš partnera podle profilu obličeje, můžeš se dopustit velkého omylu.

Škoda, že jsem si to přečetla, až když jsme byli dávná historie.

Kdybych celý večer neseděla vedle tebe a nedívala se tak jen na jednu tvou tvář, možná, že bych se tak nesekla?

Později, když jsem pořádně viděla i tu druhou, a ještě později, když jsem viděla do tebe, jsi pro mě byl někdo úplně jiný.

Ale ten pondělní večer jsem tě poznala ráda.

Zrovna o víkendu jsme se s Žanet bavily o tom, že už bych si po posledních milostných eskapádách dala opět říct…

Pochopil jsi, že jsem si tě vybrala.

Na chvilku jsme šli na vzduch.

Líbající se opření o stěnu vedle prosklených dveří tak, aby nás ostatní uvnitř neviděli.

Pěkné.

Moc pěkné.

To by šlo.

Ještě chvíli jsme počkali, a pak se z baru jeden po druhém “nenápadně” vytratili do noční Olomouce na společný lov na ochranu.

Dostál jsi tu noc mým očekáváním.

Doufala jsem však, že tě pak napadne odejít, a já se budu moct jakžtakž vyspat na druhý den do práce.

K mému údivu ses však na úzké palandě rozhodl nocovat vedle mě.

Zůstal jsi u mě přes noc, zůstal jsi i dál.

Aj, to jsem nedomyslela.

Na tebe bych totiž potřebovala docela jinou ochranu, takovou, kterou bychom v žádném olomouckém podniku nesehnali.

Tereza