Muži

Milí muži,

občas se mi stýská po tom, jak mě pro vás bolelo srdce.

To jsem teda magor, co?

No vážně, tu a tam mi to chybí.

To, jak jsem sama chodila dlouhé hodiny po lesích a parcích, po městech a vesnicích, a skrze tklivé písně ve sluchátkách nechala prostupovat bolest od uší do celého těla.

Ne, nezažívala jsem u toho radost, ale něco na tom zkrátka bylo.

Nechybí mi to naštěstí natolik, abych ohrožovala naše klidné štěstí s Janem, někdy ale přeci jen podlehnu tomu, že si naladím hudbu a vzpomínky na vás, a vědomě se pokouším do té bolesti vcítit.

A chci všechno –

Cítit, jak jsem do vás zamilovaná.
Cítit se smutná a opuštěná.
Cítit vděčnost za to krásné s vámi.
Cítit své snění.
Cítit, jak jsem živá díky zklamání a jak budu živá i nadále.

Cítit, jak krůček po krůčku opouštím bolest a znovu se rodím jako fénix z popela.

Tak proto se do toho úmyslně nořím.

Pro to všechno a pro to vědomí, že se to celé doopravdy stalo.

Dává vám to smysl?

Mně ano.

Protože to činí mě mnou.

Vaše
Tereza