
Muži
Milí muži,
občas se mi stýská po tom, jak mě pro vás bolelo srdce.
To jsem teda magor, co?
No vážně, tu a tam mi to chybí.
To, jak jsem sama chodila dlouhé hodiny po lesích a parcích, po městech a vesnicích, a skrze tklivé písně ve sluchátkách nechala prostupovat bolest od uší do celého těla.
Ne, nezažívala jsem u toho radost, ale něco na tom zkrátka bylo.
Nechybí mi to naštěstí natolik, abych ohrožovala naše klidné štěstí s Janem, někdy ale přeci jen podlehnu tomu, že si naladím hudbu a vzpomínky na vás, a vědomě se pokouším do té bolesti vcítit.
A chci všechno –
Cítit, jak jsem do vás zamilovaná.
Cítit se smutná a opuštěná.
Cítit vděčnost za to krásné s vámi.
Cítit své snění.
Cítit, jak jsem živá díky zklamání a jak budu živá i nadále.
Cítit, jak krůček po krůčku opouštím bolest a znovu se rodím jako fénix z popela.
Tak proto se do toho úmyslně nořím.
Pro to všechno a pro to vědomí, že se to celé doopravdy stalo.
Dává vám to smysl?
Mně ano.
Protože to činí mě mnou.
Vaše
Tereza