Na druhou dobrou

Milý Jane,

kdybychom se potkali o něco málo dřív, nikdy bych si tě nevybrala.  

Já to vím.

Ty to víš.

Ze začátku našeho vztahu sis proto byl velmi nejistý.

Sama jsem ti jistotu dodat nemohla, protože… tam skutečně nebyla.

Jsi totiž jen velmi málo podobný mužům, pro které jsem v minulosti vzplanula.  

Nesplňuješ to, co měli oni, protože na rozdíl od nich
… jsi stále na dosah a nikam mi nemizíš;
… mi lásku dáváš bez odmlk či zaváhání;
… se cítíš spoluzodpovědný za mé štěstí;
… mi nabízíš neustálé královské zacházení;
… při pohledu na tebe nemusím zaklánět hlavu do oblak;
… mi dodáváš klid.  

To mě tedy nikdy příliš nepřitahovalo – respektive ne takto dohromady, a ne takto bez ustání.

Kdybych neporozuměla tomu, že to, co mě k jiným vábí, pro mě není dobré, skutečně bych nám šanci nedala.   

Život s tebou není mnou adorovaná vzrušující a nebezpečná jízda na horské dráze.

Je to ale příjemná a pohodová jízda, která nám každý den něco radostného přináší.

O tom to, myslím, můj nejdražší, skutečně je.

Tvá nejmilejší
Tereza

P. S. Na horskou dráhu mě ostatně vždycky můžeš vzít zase do lunaparku, viď?