Nelituji

Milý Zdeňku, 

dnes, stejně jako tenkrát, si myslím, že to byl jeden z nejstatečnějších činů, ke kterému jsem se v lásce odhodlala. 

Čin, kterého jsem nikdy nelitovala. 

Párty před mým prvním odjezdem do lázní skončila, ostatní se v chatě uložili ke spánku. 

Sedli jsme si spolu ještě na chvíli ven na houpačku. 

Řekla jsem ti, že tě mám ráda. 

Řekl jsi, že mě tak, jako já tebe, rád nemáš. 

Bylo mi to líto. 

Za to, že jsem to riskla, jsem však na sebe byla hrdá. 

Okamžitě se mi ulevilo, že vím, jak to je. 

Vrátila jsem se zpět do chaty, probudila Vojtu, který spal v nepohodlné pozici na křesle, a vzala ho nahoru do patra, aby si mohl lehnout.

Za chvíli jsi za námi přišel. 

Vojta tvrdě spal. 

Tak trochu jsi to na mě zkoušel. 

Přišlo mi to na hlavu. 

Pokud si dobře vzpomínám, tak jsem radši předstírala, že také spím. 

A tu noc se mi spalo – v mé odvaze a svobodě – nakonec asi docela dobře. 

Tereza 
 

Photo by Tim Dennert on Unsplash