Nezapomenutelný

Honey,

nikdy jsem nikoho nechtěla tak, jako tebe onoho letního večera na düsseldorfském letišti.

Na místo jsem přijela skleslá a ztrápená. Předchozího dne jsem se dozvěděla, že Alexander zase letěl za ní. Jako pokaždé, když jsem to léto vystrčila paty z Prahy.

Nemohla jsem mu to vyčítat. Věrnost jsme si neslíbili. Jenže v té době už jsem si musela přiznat, že toužím, abych pro něj byla jediná. Když napsal, že je opět v Londýně, uvědomila jsem si, že od toho musím pryč.

Jako tělo bez duše jsem se ploužila k odletové bráně s příručním kufrem za zády. Nenalíčená, se zplihlými vlasy, na sobě podivnou kombinaci domácí mikiny a elegantní sukně.

Sotva jsem dosedla na jedno z mnoha volných míst u brány, upoutal jsi mě svým energickým příchodem mým směrem. „How are you tonight?“ usmál ses na mě a v řadě, která byla zcela prázdná, se zastavil jen ob dvě sedadla vedle mě.

Rozzářila jsem se.

Honey, viděla jsem do tebe. Pohledný byznysmen na cestách v perfektně padnoucím drahém obleku.

V okamžiku jsem viděla, co nás tu noc čeká. Bylo mi jasné, že ty jsi na to zvyklý. Jenže ten večer sis vyhlédnul mě.

Dostala jsem tě za odměnu – napadlo mě tenkrát a byla jsem si tím jistá, snad i proto, že se mi něco podobného nestalo prvně.

Náš let měl zpoždění a tys mě pozval k baru na drink. A pak na další a další. Prozradil jsi mi, že pracuješ v módní branži a kvůli práci neustále cestuješ, hráli jsme „Rock Paper Scissors“ a v sobě byli propletení dřív, než stačila uběhnout slabá půlhodinka.

Byla to ta nejvíc přirozená věc, která se měla stát.

Když jsi zařídil, abychom si v letadle mohli sednout vedle sebe a při startu i letu mě pevně držel za ruku, slovní obrat „vznášet se v oblacích“ pro mě nabyl zcela nového významu.

Choval ses ke mně jako bych ti byla nejdražší na světě.

„Přineste na pokoj dámě to nejlepší z vašeho menu,“ volal jsi na recepci pětihvězdičkového hotelu v centru Prahy.

Jistě, že to bylo jen jedno z mnoha tvých okázalých gest během našeho společného času.

Ale… proč si je neužít?

Zvláštní je, že si nepamatuji, zda jsme se spolu tu noc milovali. Respektive samozřejmě, že jsme se milovali, nevím jen, zda došlo i na akt, který je s intimním sblížením nejčastěji spojován.

Kdykoliv si vzpomenu na naši Paříž, stále mi koluje vzrušení slabinami, při vzpomínkách na Prahu mám však toto místo zahalené tmou.

Nehledě na to si pamatuji, že to byla noc plná vášně. Noc, během které se toho moc nenaspí, protože se jeden druhého nemůže dosyta nabažit. Noc, kdy se oba usmívají tak, až je bolí obličejové svaly, přesto si nemůžou pomoci usmívat se dál.

Bylo to nádherné, honey.

Ležet společně v objetí…
V několika málo hodinách si zkoušet převyprávět historii všech našich předchozích vztahů…
Nesčetněkrát se vzájemně ubezpečovat o tom, že je náš zážitek pro oba dva nevšední a výjimečný…
Porovnávat naše rozdílné odstíny kůže… (…ach, jak já mám pro tu tvou slabost…)
Poznávat významy tvých tetování i odlišné aspekty našich kultur…
Být s tím nejpohlednějším mužem, se kterým jsem kdy byla…

Kéž by ráno nikdy nepřišlo, doufala jsem.

A když přišlo, zapsal sis mé telefonní číslo na kousek papírku, rozloučil ses a odjel na jednání do Olomouce.

Já, celá rozechvělá, jsem ještě měla čas zkusit naspat hodinu či hodinu a půl předtím, než jsem se musela vydat do kanceláře.

Po nějaké době se pokojem rozeznělo zvonění hotelového telefonu.

Polekalo mě.

Proč by mi volali z recepce? Objednal jsi mi snad budíček?

Zvedla jsem sluchátko a v něm uslyšela tvůj hlas. Zapomněl sis na stole lístek s mým číslem. Požádal jsi, abych ti jej nadiktovala ještě jednou.

Je dost možné, honey, že to od tebe byl jen promyšlený tah, avšak i kdyby byl, děkuji ti za něj. Díky němu jsem uvěřila tvému slibu, že se opět společně shledáme.

Svůj slib jsi naplnil pozváním do Paříže, z ní jsem se však vracela v hořkosladkém rozpoložení…

...

Přesto... nikdy nepřestanu být vděčná za to, že jsi mi onoho teplého letního večera vstoupil do života.

Protože jsi mi tenkrát, byť ne na dlouho, rozjasnil svět.

Víš, čím jsi mě vlastně docela překvapil? Že čím více času od našich intenzivních leč krátkých dobrodružství uběhlo, tím častěji mě kontaktuješ. Dřív po několika měsících či týdnech, dnes i po pár dnech.

„Hi love, how r u? Miss u,“ píšeš mi i po pěti letech.

Připomínáš nám, co jsme zažili a dodáváš: „Wanna meet u again babe“.

Oh, dear honey, I'm not sure we ever will, ale vím, že ani jeden z nás na to, co jsme spolu prožili, nikdy nezapomene.

Bylo to nezapomenutelné.

Ty jsi byl nezapomenutelný.

Unforgettable.

Yours
Love