Před prvním ranním spojem

Milý chemiku,

společně s tvou babičkou a malou sestřenicí jsme trávili čas na vaší chatě v Kunčicích pod Ondřejníkem.

Ten večer před mým náhlým odjezdem odtamtud jsme ve světnici společně hráli deskovou hru. Mezi jednotlivými tahy ti chodily sms zprávy, a tys na ně odpovídal.

Nechtěla jsem ti před nimi ztropit scénu, přesto mi bylo jasné, odkud vítr vane.

Už sis nahodil udičku jinde.

Když se naše malá společnost rozešla, a my dva spolu osaměli, uvědomila jsem si, jak moc je to pro mě bolestivé.

A také, jak mi celá situace připadá naprosto absurdní.

Byly tomu snad pouhé dva měsíce, co jsem se rozhodla, že to s tebou „tedy zkusím“. Co jsem vyslyšela poňoukání mých bližních, na které udělalo dojem tvé nadbíhání.

Už je na čase, abys dala šanci někomu jinému než Adamovi – mysleli si.

Pozval sis mě na chatu, seznámil mě se svou rodinou, a přesto už sis začal myslet na jinou.

A já jsem si, i přes všechen hezký čas s tebou, zase ještě nepřestala myslet na Adama.

Bylo mi jasné, že se tu noc spolu musíme rozejít.

Nedávalo smysl, abychom spolu zůstávali.

Umíš si to, milý chemiku, představit? V blízkém čase bych se stala podváděnou ženou ve vztahu, ve kterém jsem vlastně ani nechtěla být.

Našla jsem si první ranní spoje domů. Tak moc jsem si přála, abych už odtamtud byla pryč!

Společně jsme se domluvili na výmluvě, kterou použiješ pro svou rodinu pro omluvu mého nečekaného a rychlého odjezdu.

Na rozchodu i odjezdu jsme se dokázali domluvit v poklidu, neznamenalo to ale, že bychom bez emocí zůstali celou noc.

Sic jsme pro sebe nebyli ti praví, naštvání a zklamání bylo přítomné.

Naléhavé a vášnivé, vzteklé i surové.

Takové bylo naše poslední milování v roli rozcházející se dvojice.

Byla v tom bolest i rozkoš.

Propojení obojího v takové intenzitě, které se mnohokrát za život neopakuje.

Které i po letech stále doznívá.

Tereza

 

Foto: Daniel Baránek