Snad brzy

Pavle, drahý kamaráde,

chybíš mi. Chybíš mi hlavně po večerech, kdy všechno kolem mě utichne. To se mi pak občas steskem svírá srdce. A mám obrovskou chuť ti napsat nebo ti zavolat, ale myslím na to, že bych asi neměla. Že by ses ozval sám, pokud by ses na to cítil. A tak mlčím, i když bych chtěla, tak strašně moc chtěla s tebou mluvit, vidět tě, obejmout tě…

Není v tom vůbec nic milostného, kdyby to někoho napadlo. Je to jen obrovský stesk po kamarádovi.
Po tobě, Pavle.

A mrzí mě, že to máme oba nastavené jinak.

Vím, že když nekomunikuješ – znamená to, že máš moc práce nebo je ti opravdu smutno a těžko a chceš být sám.

Já to mám jinak. Od lidí se odpojuji jen, když mě paralyzují úzkosti. Když je mi smutno – po příteli toužím.

Respektuji, jak to máš, jen je to pro mě v posledních měsících tak dlouhé. Kromě jedné odpovědi na mé řádky, ve které stálo právě to, že ses kvůli mrzuté náladě odpojil, jsem od tebe neslyšela.

A je mi to líto, protože bych s tebou ráda sdílela to, co se děje nám i kolem nás.

A cítím vztek, protože ti nemohu pomoci, rozveselit tě, rozptýlit tě – jelikož si mě k sobě nepustíš blíž.

A občas mnou kromě té lítostí a vzteku projede i obava, jestli jsi na mě už dočista nezapomněl.

Hrozně jsem se těšila, milý Pavle, až se podíváš na můj blog. Když jsem jej chystala, zeptal se mě Adam, co na můj počin říkáš, a já mu odvětila, že jsem s tebou o něm zatím nemluvila, protože tě jím chci překvapit.

Tak nějak jsem doufala, že na mě, Pavle, budeš hrdý. Pro tu skutečnost, že to není jeden z mých projektů, o kterých mluvím dlouhé měsíce, ba i roky, a nakonec z toho nic není. Ale že jsem se tentokrát opravdu do něčeho pustila.

Moc jsem se těšila, až si jej otevřeš – ty, právě ty, kterého už víc jak desetiletí nesmírně obdivuji.

Ale ty jsi jej zatím neviděl.

Snad jednou.

Doufala jsem také, že se ozveš na mé narozeniny.

Ale ty ses neozval.

Snad jednou.

Doufám dál, že víš, že jsem tu pro tebe, kdybys chtěl. Že to z mých slov bylo patrné. A že tě jednou zastihnu v lepším rozpoložení nebo se ozveš sám od sebe.

Snad jednou.

Snad brzy.

Tvá kamarádka Tereza