Spi, má milá

Milá minulá,
mrzí mě, kolikrát sis v sobotu ráno vyčítala, že jsi nedokázala vstát dřív. Kolikrát tě hned po ránu schvátila úzkost, která tě přesvědčila, že pokud vstáváš až teď, nemá smysl se do něčeho pouštět. Kolikrát jsi měla pocit, že jsi den prohrála, aniž pořádně začal.

Milá minulá, mrzí mě, že jsi na sebe tlačila. Že jsi sama se sebou a se svými návyky zkoušela psí kusy. Že jsi byla nejednou unavená, zimomřivá a nespokojená.

Milá minulá, mrzí mě, kolikrát sis přála, abys byla jako ti, kterým s-t-a-č-í spát pár hodin. Jako ti, kteří tak mají víc času na práci, na cvičení, na zábavu, na sebe sama.

Milá minulá, mrzí mě, že sis myslela, že kdybys spala méně, víc bys toho za den stihla. Víc bys toho v životě dokázala.

Milá minulá, mrzí mě, že jsi svou potřebu spánku okolo osmi až devíti hodin považovala za slabost a trest. Že ses ze spánku více netěšila.

Milá minulá, mrzí mě, že mě tyto myšlenky ještě někdy popadnou. Ale už jsme dál. Mnohem dál.
Už víme, proč spíme. Už to umíme ocenit.

Jsem za to vděčná, víš. Vím, že čas nevrátíme, ale věř, že dnes spím i pro tebe.

Dobrou noc, má milá minulá.

Tvá
současná