Střípky vůně

Cher Étienne,

Ça va ?

Dnes v metru si vedle mě stoupli dva mladí zahraniční studenti, jeden z nich měl stejný parfém jako ty. 

Vybavilo se mi to ráno, kdy sis jej u nás v koupelně rozbil a já si na památku tajně dala stranou pár střepů. Později jsem je zavřela do prázdné sklenice od džemu, který jsi nám přivezl. 

Měla jsem ji dlouho schovanou, dlouho poté, co jsme si napsali poslední Je t'aime.

Tehdy, když jsem si střepy schovávala, jsem v tvou náklonost nechtěla moc doufat, ač jsem po ní moc toužila.

Bylo to hned od toho prvního okamžiku, kdy jsi k nám vstoupil do kuchyně a mně se po zemi rozkutálely kostky ledu, které jsem nám chtěla dát do coca coly. 

To, o čem jsem snila, se po pár měsících přeci jen stalo skutečností. 

A začalo to tím večerem ve Francii, který jsme spolu strávili ve společnosti česko-francouzského slovníku…

Nikdy nezapomenu, jak jsem se díky tobě tenkrát cítila šťastná.

Nezapomenu ani na tvůj parfém, dnes stejně omamný, jako kdysi. 

Napadlo mě se těch studentů zeptat, jak se jmenuje, nepřipadalo mi to ale patřičné.

Po letech jsem najednou zalitovala, že jsem se té sklenice zbavila.

Hádej však, co jsem ze sentimentu udělala před jejím výhozem? 

Adieu.

Ta Tereza