Studentka třetího věku?

Má drahá přítelkyně, 

co jste udělala s těmi svými?

Pustila jsem se do třídění věcí u rodičů. V jedné ze skříněk mám odshora až dolů uložené všechny studijní prospekty z našeho společného univerzitního oboru. 

Co s nimi? 

Mám takový sen, má drahá. 

Představuji si sebe sama, jak si své zápisky v důchodu pročítám. K některým předmětům si dokonce dohledám další literaturu nebo se podívám na filmy, které jsem během studií vidět nestačila. 

Tu představu mám spojenou s radostným očekáváním. 

Mrzelo by mě, kdybych si dané vědomosti už neprošla. Kdybych si vzpomněla na nějaké téma, ale neměla už materiály, ve kterých by si informace dohledala. Se kterými bych si zavzpomínala. 

Jestli si však později v životě najdu čas a naladění na ono klidné pročítání, těžko říci. 

Takových plánů "až na to bude čas" mám spoustu, a když pak náhodou čas mám, většinou toužím po něčem jiném, novém, po něčem kde chaos spíše vytvářím a zažívám nové, než si pečlivě porovnávám již to zažité, archivní. 

Kde mám poznámky ze svého druhého oboru, netuším, a je mi to jedno, rozhodnutí o osudu těchto je pro mě však důležité. 

Blíží se čas, kdy bude potřeba materiály spolu s ostatními věcmi, které u rodičů mám, někam přesunout. Vím, že na ně, společně s dalšími drahými vzpomínkami, aktuálně nemám místo. 

Rozhodnutí odkládám. 

Vím, že náš vztah k materiálům možná není stejný, stejně Vás ale prosím, napište mi, jak jste naložila s těmi svými. 

Ráda bych Vaše rozhodnutí znala. 

Ráda bych se s Vámi také podělila o to své – které, ač je odkládám, vlastně už tuším.

Zdravím Vás a těším se na řádky od Vás.

Vaše přítelkyně
Tereza