Takhle si mě nikdo nevezme?

Milý tatínku,

jak pád z tříkolky (přivázat ji za kolo rozhodně nebyl nejlepší nápad), tak pád při nepodařeném sbíhání kopečka u hřbitova, mi navždy zůstaly pod kůží.

Doslova.

Byl jsi to totiž ty, na kom bylo vyčistit mi rozedřená kolena.
Byla jsem dítě a v obou případech jsem u toho řičela jako tur.
Na to jsi neměl sílu ani trpělivost.
A tak jsi ode mě v obou případech v zuřivém rozpoložení odkráčel, aniž bys práci dokonal.
V obou kolenech mi na památku zarostly škváry.

Vadilo ti to. Vadilo ti to tak moc, že jsi po mně v pubertě mé doktorce nechával vzkazovat, aby mi drobné kamínky dostala z kolen ven.

“Takhle si tě nikdo nevezme,” opakoval jsi.

Mou doktorku to moc netrápilo.

Ani mě.

Je fakt, že si mě zatím nikdo nevzal.

Takže ti nemohu tvou hypotézu neprůstřelně vyvrátit.

Ale když si před pár dny má kolena prostudoval Jan, tvářil se, že by do toho navzdory tomu odhodlaně šel.

Tvá
Terezka

 

Foto: Válení sudů ze Žalý
Autor: Tatínek