Výloha

Milý Adame,

při projíždění Novou Pakou se jen málokdy nepodívám do té výlohy, kde ještě před dvěma lety půjčovaly plesové a svatební šaty.

Dlouhé roky jsem byla zvědavá, zda mají ve výloze vystavené šaty, které jsem ještě neviděla, na jakou sezonu zrovna kolemjdoucí a kolem projíždějí lákají či jestli se mi nabízené kousky líbí.

Melancholicky se mi při projíždění kolem většinou vybaví i to, jak jsi nás s Nikol a Andělkou vezl z posledního školního výletu.

Ve výloze byly zrovna svatební. Nikol na nás mrkla a ke mně prohodila něco ve smyslu: „Třeba si je sem jednou přijedeš vybrat.“

Moc jsem v to, milý Adame, doufala.

I když jsem věděla, že by to byl průšvih.

Šla bych do toho i tak.

Měla jsem takovou hru, nevím, můj milý, zda jsem ti o ní řekla? Když jsme spolu jeli kolem a ve výloze byly svatební šaty, považovala jsem to za dobré znamení. Za znamení, že spolu budeme dál, že spolu budeme šťastni.

Jaký šok to pro mě byl, když se po tolika letech, co jsem kolem jezdila s tebou či bez tebe, během tebe i po tobě, v provozovně objevil nápis „Výprodej“. Za čas zmizely šaty i vývěsní štít a první nápis vystřídal další „K pronájmu“. Po čase se ztratil i ten.

Ve své sentimentálnosti jsem to pochopila jako znamení konce jedné éry.

Dosud je provozovna prázdná, pohled dovnitř zastiňují tmavé závěsy.

A tak jen čekám, jaká ta nová éra bude.

Tvá Tereza

P. S. Při psaní dopisu jsem zjistila, že se půjčovna přestěhovala blíže ke mně…