Žebříček

Milá rudnická babičko,

nevím, jestli si na to pamatuješ, a moc bych si přála, aby ne. Sama jsem na to však nezapomněla, a dodnes je mi za to stydno.

Šly jsme spolu tehdy od “prababičky zezdola” a cestou do kopečka jsem dostala nápad porovnat, jak mám kterou svou babičku ráda.

Tebe jsem dala na poslední místo.

Byl to nesmysl.

Porovnávat i samotné porovnání.

Prababičku zezdola z temné a chladné světničky jsem skoro neznala, a s Bambínou mám ponejvíc spojené to, že jsme se společně dívaly na německé pěvecké soutěže, kterým jsem nerozuměla, a že mě u toho schválně šimrala na chodidlech, i když věděla, že mě to zlobí.

K tobě jsem měla daleko blíž než k nim.

Hlídala jsi mě, když jsem byla nemocná, hrála si se mnou na let letadlem a nechala mě u vás s dědečkem vybírat daně, četla jsi mi O statečném Cibulkovi a Pipi Dlouhé punčoše, a k snídani mi chystala housku s nutellou.

Proč jsem tehdy tvrdila, že jsi má nejméně oblíbená, bylo jednak proto, že jsem měla pocit, že bych k oběma prababičkám měla cítit víc, než jsem ve skutečnosti cítila, a jednak proto, že u tebe jediné jsem věděla, že takové umístění na žebříčku sneseš.

Vnímala jsem tě tehdy jako velmi silnou.

Dokázala ses starat o své rodiče i o tchýni, o svou zahrádku, vycházet se svérázným chotěm, a ještě si se mnou zvesela hrát.

Tuším, že jsi navíc dokázala unést i tento můj dětský nesmysl, přesto mě mrzí, že jsi jej vůbec unést musela.

Nezlob se, babičko.

Má rudnická babičko.
Má silná babičko.
Má zlatá babičko.

Má drahá babičko.

Terezka