Žebříček

Žebříček

Milá rudnická babičko,

nevím, jestli si na to pamatuješ, a moc bych si přála, aby ne. Sama jsem na to však nezapomněla, a dodnes je mi za to stydno.

Šly jsme spolu tehdy od “prababičky zezdola” a cestou do kopečka jsem dostala nápad porovnat, jak mám kterou svou babičku ráda.

Tebe jsem dala na poslední místo.

Byl to nesmysl.

Porovnávat i samotné porovnání.

Prababičku zezdola z temné a chladné světničky jsem skoro neznala, a s Bambínou mám ponejvíc spojené to, že jsme se společně dívaly na německé pěvecké soutěže, kterým jsem nerozuměla, a že mě u toho schválně šimrala na chodidlech, i když věděla, že mě to zlobí.

K tobě jsem měla daleko blíž než k nim.

Hlídala jsi mě, když jsem byla nemocná, hrála si se mnou na let letadlem a nechala mě u vás s dědečkem vybírat daně, četla jsi mi O statečném Cibulkovi a Pipi Dlouhé punčoše, a k snídani mi chystala housku s nutellou.

Proč jsem tehdy tvrdila, že jsi má nejméně oblíbená, bylo jednak proto, že jsem měla pocit, že bych k oběma prababičkám měla cítit víc, než jsem ve skutečnosti cítila, a jednak proto, že u tebe jediné jsem věděla, že takové umístění na žebříčku sneseš.

Vnímala jsem tě tehdy jako velmi silnou.

Dokázala ses starat o své rodiče i o tchýni, o svou zahrádku, vycházet se svérázným chotěm, a ještě si se mnou zvesela hrát.

Tuším, že jsi navíc dokázala unést i tento můj dětský nesmysl, přesto mě mrzí, že jsi jej vůbec unést musela.

Nezlob se, babičko.

Má rudnická babičko.
Má silná babičko.
Má zlatá babičko.

Má drahá babičko.

Terezka

Psaní vám do budoucna mohu posílat elektronicky.