Žít v hotelu

Milý Jane,

ležíme vedle sebe nazí v našem granátovém hotelovém pokoji a jsme šťastni. Sníme o tom, abychom nikdy neodjeli, abychom tu spolu mohli zůstat žít.

Sníme o tom stejně jako v mnoha předchozích hotelových pokojích. Ach, pokolikáté už!

Protože když v nich přebýváme, jsme šťastni.

Těšíme se jeden z druhého, tancujeme, čteme knihy jen tak pro radost, díváme se na filmy a seriály, hrajeme karty, povídáme si a milujeme se, kdy chceme.

Necháme život, aby se stal, jak jej nečekáme.

Když jsme doma, tak plníme úkoly. Plánujeme naši logistiku, jsme ve vleku nutnosti postarat se o nás a o naše domácnosti, stresuji nás mou touhou ve volném čase rozjet vlastní podnikání a seberealizovat se, odháním tě, abych mohla odepsat lidem a číst knihy, které bych číst měla a milovat se často začneme tehdy, když uznáme, že bychom asi měli a máme na to ještě sílu.

Necháme život, aby se stal, jak jsme jej naplánovali.

Trochu zábavy, hodně povinností.

Po večerech, před spaním, o víkendech.

Vím, že mám problém.

Vím, že kdyby to bylo víc na tobě, nežili bychom tak.

Zvolnili bychom.

Nepřáli bychom si žít v hotelových pokojích.

Ale já ještě nejsem připravena na to spálit své seznamy úkolů, otevřít se chaosu, ustát úzkosti z toho, že něco důležitého nestihnu, vyrovnat se s výčitkami, až na něco slíbeného zapomenu, čelit tomu, že nevím, kdy a co dělat.

Tak mě pevně obejmi a užijme si tu spolu ještě dnešní noc.

Tvá
Tereza