Zlomení kletby

Čus puc,

nikdy jsem ti nevyprávěla, jak jsem se přes tebe nakonec přenesla.

Mám pravdu, když tě to, hádám, nezajímá?

Ale dnes ti to napíšu – dnes to napíšu pro sebe.

Slova nechám v prostoru. Buď si k tobě najdou cestu, nebo ne. Pro mě to vlastně není tak důležité, rozumíš?

K naší poslední společné noci se podle tebe už nějakou dobu schylovalo.

Musím ti dát za pravdu, ale tenkrát mi to tak jasné nepřipadalo.

Né, že bych mezi námi necítila napětí, ale kdy jsem ho mezi námi necítila?

Stalo se tomu tak po třech letech od toho, co jsme si byli naposledy tak blízko. Plus minus po jedenácti letech, co se to pro nás oba stalo poprvé…

Došlo k tomu tak banálně – už pár dnů mě trápilo, že jsi kdysi údajně byl s jednou mou spolužačkou, se kterou by mě to mrzelo.

Vyzvednul jsi mě na “popracovní” párty.

Pozval jsi mě, ať se podívám na tvůj novej bejvák v Karlíně.

Z radosti, že jsi danou zprávu negoval (ať už tomu bylo jakkoliv), jsem u tebe zůstala do rána sama.

Naše těla si k mému překvapení ihned rozpomněla. A nejenom těla, ale najednou se z nás sypala všechna naše oslovení, legrácky, něžnosti, které jsem v posteli opakovali tolikrát předtím, a které už se zdály dávno zapomenuté.

S rozedněním přišlo odcizení.

Ach, ta odcizení už se mi téměř také vykouřila z paměti.

Nečekala jsem však, jak moc mě to sebere. Nečekala jsem to asi nikdy, ale nenapadlo by mě, že se po těch letech budu opět cítit, jako kdybych ve vyrovnávání s tebou byla teprve na startovní čáře.

Zasáhlo mě to.

Kolegyně v práci mi doporučila jednu čarodějnici, a jen o pár dní později jsem zazvonila u jejích dveří.

Popravdě nevím, jestli to byla čarodějnice nebo “čarodějnice”, a z toho, co jsem u ní ten večer zažila, pro mě bylo nejzásadnější prosté konstatování: “On pro Vás není osudový, protože by pro Vás osudový byl, ale proto, že mu to tam vkládáte.”

Je těžko uvěřitelné, že “jen za to“ jsem zaplatila tisíc nebo dva, ale pro mě to tím bylo…

Hotovo.

Vymalováno.

Kletba, kterou jsem si na sebe uvalila sama, byla zlomena.

Né, nezmizela určitá slabost pro tebe.

Ale s onou slabostí se mi od oné seance docela svobodně žije.

Přišla jsem za ní ještě jednou, to už se tě netýkalo.

A jen krátce po našem n-a-p-o-s-l-e-d mi do života výrazně vstoupil jiný muž.

Tenkrát jsem to považovala za velkolepé znamení.

Ehm…
…to je zase jiná historie.

Tě puc
pucle

 

Photo by Joanna Kosinska on Unsplash.