Změnilo se to

Dear Gladys,

vzpomínám, jak jsi nám vštěpovala ideu, že pokud si zvýšíme sebeúctu, vstoupíme do vztahu se žádoucím partnerem.

Rozuměla jsem tomu, jak to myslíš, moc dobře jsem věděla, komu mám dát šanci a komu ne, jasné mi však nebylo jedno… jak změnit vzorec toho, kdo mě přitahuje? I když vím, že pro mě ten daný není ten správný, jak zlomit kouzlo, kterým mě přitahuje? Jak to kouzlo vůbec necítit?

Tvá odpověď byla ve smyslu: „…změní-li se přístup sama k sobě, změní se i to.“ 

Vím, že jsi mě tím „obecnem“ tenkrát vůbec neuspokojila.

Dnes vím, že to možné je. Že už mě nemusí přitahovat to, co kdysi.

Není to tedy na 100 %, to rozhodně ne.

Stále cítím slabost i tam, kde mi to není milé.

Ale pokrok tam je, a jaký:

Neumět mluvit o svých pocitech už pro mě není sexy.

Vyhýbat se rozhovorům o budoucnosti už pro mě není sexy.

Nemoci naplno projevit city už pro mě není sexy.

Nemoci před druhým ztratit tvář už pro mě není sexy.  

Necítit ve vztahu jistotu už pro mě není sexy.

Změnilo se to.

Je to, dear Gladys, určitě i tvojí zásluhou, neb jsi mi kdysi nasadila brouka do hlavy.

Jestliže jsi nám tvrdila, že to změnit jde a že jsi to u sebe změnila, chtěla jsem to taky. 

Thank you and kind regards,
Tereza