Milé čtenářky, milí čtenáři,
jmenuji se Tereza a píšu psaní.

Píši je již dlouho – sama pro sebe i pro své blízké, v duchu i na papír či vyťukáním písmenek na klávesnici. Na začátku roku 2021 mě napadlo, že se o dopisy podělím s ostatními – jak s těmi, kterým jsou adresovány, tak i se všemi dalšími, kteří si je rádi přečtou. Bylo to v době, kdy jsem vzhledem k situaci ve světě trávila spoustu času sama o sobě a přála jsem si, abych se k druhým nějakým způsobem přiblížila.

Forma dopisů je mi blízká, neboť skrze ně mluvím k ostatním a znovuprožívám to, co ve mně zůstává. Při čem mi nahlas selhává hlas, to dokážu pomocí písmen vyjádřit přesně tak, jak to mám na mysli.

Má psaní jsou pro mě o zranitelnosti, jež plyne z „obnažování“, které souvisí se sdílením vlastních vzpomínek, myšlenek, tužeb či strachů. Nejsou však pouze o zranitelnosti mé vlastní, nýbrž i o zranitelnosti lidí, o kterých píši a kterým své dopisy adresuji. I proto jména všech, kteří se v mých psaních objevují, měním. Ač cítím potřebu sdělit svůj pohled na události a společně prožité chvíle, nechci, aby tím bylo někomu ublíženo. V tomto ohledu prosím o neodhalování totožnosti osob, kterým by mohly být dopisy věnovány.

Děkuji.
Tereza